Jsme doma. Jsme doma, ale pracujeme. Jak pracujeme jsem popsala v minulém článku, ale co jsem tam neuvedla, je to, že jsme na tom úplně stejně jako všechny ostatní matky a otcové, kteří mají i rodinné příslušníky, o něž se musí starat, jiní zase ty své musí učit, a že jsme také obyčejní lidé s obyčejnými radostmi i starostmi. Proč to sděluji? Učitelů se nikdo nezeptal, jak se cítili, když ze dne na den museli přejít k úplně jinému systému výuky. Nikdo je na ni nepřipravil, stejně jako na domácí vyučování nebyli připraveni rodiče. Veřejnost nezajímá, zda mají pedagogové doma potřebnou techniku, jestli jim nevadí používání vlastního mobilu a rozdávání svých soukromých telefonních čísel, přičemž si pracovní hovory platí sami, protože žádná škola nemůže všechny své zaměstnance vybavit veškerými potřebnými přístroji. V pořádku. Veřejnost má svých starostí dost. Nechodíme vyučovat do školy, ale pracujeme doma. Do školy si chodíme pro materiály, pro inspiraci, pro literaturu, často i pro informace, protože neustále spolupracujeme se všemi klasickými institucemi a vyplňujeme různé dotazníky, odpovídáme na výzvy a podobně. Vzájemně pracovní činnost konzultujeme. Také se individuálně vzděláváme. Doplňujeme si informace z odborných časopisů a literatury, sledujeme webináře a také dění v médiích. Snažíme se. Bohužel pro nás nejsou nastavená pravidla jednoznačná, neboť specifikem české nátury je něco vymyslet a k vymyšlenému najít výjimku. V těchto situacích si připadáme jako na houpačce, jelikož jednou víme, dvakrát nevíme, třikrát čekáme, a když padne konečné rozhodnutí, je během týdne rozcupováno a my opět upadneme do nejistoty. V podstatě jsme na tom podobně jako naši žáci. I ti potřebují jasně znějící pravidla, které v sobě zpracovávají, a na jejichž základě mohou a jdou dál. V současné době si většina z nich zvykla na nový způsob práce také díky vám, zákonným zástupcům, kterým patří naše velké poděkování v úvodu našich stránek. Závěrem chci sdělit již jenom to, že tento článek není o stěžování si. Tento článek je pouhou drobnou sondou do života pedagogických pracovníků, pro které tato doba také není jednoduchá, a proto se těší na své "jistoty".

Ve fotogalerii je malá ukázka toho, na čem žáci pracují, nebo na odkaze zde.

Všichni jsme byli zvyklí a jsme zvyklí, že v září nastoupíme do školy a v červnu ji na dva měsíce opustíme, aby si žáci užili prázdnin a pedagogové si vybrali zaslouženou dovolenou. I letošní školní rok začal v září a také skončí v červnu, ale je propleten několikaměsíční výlukou, kdy 12. března byly školy uzavřeny z důvodu ohrožení zdraví a zároveň zabezpečení zdraví žáků a jejich rodin i pracovníků školy a jejich rodin. Roky jsme pravidelně nacvičovali opuštění budov školy z důvodu nějakého nebezpečí chemického nebo požárního, ale že nás vyžene ven šířící se nemoc, nás ani ve snu nenapadlo a tato situace pro nás byla naprosto nová. Byla nová pro nás, pro žáky, pro zákonné zástupce a všichni jsme se s ní museli nějakým způsobem vyrovnat. Učitelé se pomalu rozkoukávali, domlouvali si s rodiči i žáky způsob předávání informací a úkolů tam i zpět, vytvářeli nové materiály a pomůcky pro výuku, připravovali pracovní listy s učivem, s obrázky i zábavnými úkoly a začali je rozesílat tam, kde fungoval internet a kde byla k dispozici mailová adresa. Všichni vyučující okamžitě pochopili, že nemá smysl našim žákům posílat pracovní listy pro tisk, snad jenom výjimečně, a chystali úkoly způsobem, který vyhovoval žákům i jejich domácí výuce. Vzhledem k nastalé situaci a znalostí poměrů si také navzájem pomáhali rodiče, paní učitelky některým žákům pracovní listy tiskly a předávaly, jiné je nechávaly ve škole, aby si je jejich žáci mohli vyzvednout a vypracovat. A tak to vypadalo do dnešního dne a já věřím, že to bude úplně stejně pokračovat ve vzájemné komunikaci i nadále. Vím, že některé paní učitelky si s žáky píší, jiné si s nimi pravidelně telefonují a svým přístupem je motivují a povzbuzují při plnění domácích úkolů. Jiné jsou zase v častějším kontaktu s rodiči, ale každý způsob spolupráce má své pro a logický důvod.
A já chci tímto článkem poděkovat za výbornou práci a spolupráci všem pedagogickým pracovníkům, žákům i zákonným zástupcům, kteří tuto nezvyklou formu výuky v domácím prostředí tak dlouho zvládají. Také všem zmiňovaným přeji do dalších náročných dnů hodně optimismu a síly k realizování každodenních pracovních, školních i osobních povinností.

Od 27. května do 31. května 2019 proběhla škola v přírodě, která byla zorganizována pro žáky ze základní školy a ze základní školy speciální. Celkem se přihlásilo 17 dětí. Doprovodem dětí byly 4 paní učitelky, jedna maminka a jedna babička. Pět dnů prožili účastníci školy v přírodě v Penzionu Athéna, Suchý. Dopoledne probíhala výuka a odpoledne patřilo sportovním hrám, lesní hře s úkoly,výtvarnému tvoření a batikování triček. Večer se hrály společenské hry, zpívalo se, u táboráku se opékaly špekáčky a děti prošly stezku odvahy.Turistické vycházky paní učitelky vedly okolním lesem, ve kterém si děti stavěly domečky pro skřítky, poznávaly rostliny a pozorovaly zvířátka.

Pobyt ve škole v přírodě se dětem líbil a domů přijely obohacené o nevšední zážitky. Také se pěkně chovaly k sobě i k dospělým a všechny jejich činnosti provázela chuť do práce a vzájemná pomoc. Doufáme, že jim nadšení a přátelské vztahy vydrží i ve školních lavicích.

Fotografie z této akce si můžete prohlédnout ve fotografii, nebo na odkaze zde.

Krajské kolo SHM proběhlo dnes v Brně a za okres Břeclav závodili 3 žáci a 2 žákyně z Mikulova a Hustopečí a jedna dívenka z Břeclavi. Pochopitelně z naší školy. Toto skvělé složení atletického družstva společně vybojovalo 1. místo mezi sportovci všech 6 zúčastněných okresů. Jako třešničku na dortu jsme dostali i celkové prvenství zástupkyně naší školy, která svými výkony předčila všechny soupeřky a celkově skončila na 1. místě, přestože ve sprintu měla druhý čas, což způsobil výběr závodnic v jejím rozběhu, když si mezi nimi naše Míša dovolila běžet jen tak lehce a v cíli si ještě poposkočit. Kdyby se utkala s jinými bojovnicemi a cítila by jejich snahu ji překonat, doběhla by zcela určitě jako první. Ale to je jen kdyby a my se radujeme z úspěchů jejích i celého vybraného atletického týmu, jehož všem členům srdečně blahopřejeme.

Fotografie z této akce si můžete prohlédnout ve fotogalerii nebo zde.

Poslední prezentace našich rukodělných výrobků z hlíny, korálků a papíru proběhla od soboty 15. do úterý 18. prosince na terase skvělé cukrárny - Delikany u nádraží. Delikana totiž není skvělá jen v zákuscích a dortech. Ona je také skvělá díky lidem, kteří tam pracují, a také díky vedení společnosti, které nám vyšlo vstříc při plánování naší předvánoční akce a poskytlo nám a našim výrobkům prostor, za což všem zúčastněným děkujeme, stejně jako děkujeme těm lidem, kteří se tam za námi přišli podívat.